Třída 6.C

V rámci výchovy ke zdraví jsme se zúčastnili programu zdravé zuby. Do třídy přišly budoucí paní zubařky a poutavou formou nás seznámily s ústní hygienou. Ukázaly nám, jaké kartáčky jsou nejvhodnější pro naše malé zoubky a jaké čistící techniky bychom měli používat. Dokonce nám pomazaly zuby zvláštním roztokem, který po zbarvení ukázal, kdo je největší špindíra. Nutno říci, že jsme všichni měli zoubky krásně čisté a paní zubařky nás mohli jenom pochválit.

Mé malé zoubečky,

jsou jako doubečky.

Denně to zjistím,

když si je čistím.

 

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 3. C

 

I když se v březnu nekonala žádná školní recitační nebo pěvecká soutěž, i tak jsme měli kultury dost. Nacvičovali jsme totiž divadlo. Většina z nás se proměnila v herce a secvičili jsme „Perníkovou chaloupku“ a „Červenou Karkulku“, která byla celá zpívaná. Na hodinách výtvarné výchovy jsme připravovali divadelní kulisy, doma sháněli vhodné kostýmy a také pekli s maminkami perníčky, protože co by to bylo za perníkovou chaloupku bez perníčků, co by pak Jeníček loupal? Ještě před Velikonocemi přišel den „D“ a my jsme se postavili na jeviště před plnou třídu prvňáčků z 1. C. I když  jsme měli trému, na našem výkonu to nebylo vůbec poznat. Na vystoupení se také přišel podívat pan ředitel a zástupce. Jejich pochvala nás také velmi potěšila. Druhý den, jsme představení sehráli před našimi rodiči, babičkami a dědečky, sourozenci a kamarády. Sérií představení jsme uzavřeli jedno naše velké dramatické snažení. Jistě to ale nebylo naše poslední vystoupení a snažení. Již nyní se těšíme se, co vymyslíme příště.

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 3. C

Poslední březnový týden jsme se všichni zúčastnili rychlobruslařského klání na zimním stadionu. I když jsme v silné konkurenci z ostatních tříd přímo nezvítězili, přivezli jsme tři cenné kovy. Ve zvláštní kategorii hokejistů se Kuba Petráš a Ondra Tomášek umístili na druhém a třetím místě. A v kategorii děvčat získala bronzovou medaili Valča Čermáková, která v infarktovém závodě těsně na cílové rovince předjela Andreu Pišnou. Všichni jsme si závodění užili, nohy nás bolely a tváře hořely. Všem medailistům gratulujeme a těm co nevyhráli, připomínáme coubertinovské motto že „není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 3. C

Před jarními prázdninami jsme se zúčastnili exkurze v rámci výuky češtiny. Společně jsme navštívili broumovský benediktínský klášter, kde jsme se zúčastnili vzdělávacího programu SKRIPTORIUM. Časně ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží. Mnozí z nás již ráno nemohli dospat, všichni dorazili včas, dokonce i pan učitel a paní učitelka. Po dvou a půl hodinové cestě jsme dorazili na broumovské nádraží a vydali se přes Mírové náměstí ke klášteru, který jsme viděli již z dálky z vlaku. V klášteře jsme nejprve navštívili knihovnu s velmi starými a vzácnými knížkami. Mají jich tam, že bychom je nepřečetli ani do deváté třídy. Dříve jich tam bylo až skoro sedmdesát tisíc a mezi nimi i největší skvost „Ďáblova bible“, kterou bohužel teď můžeme vídat už jenom v muzeu ve Švédsku. Po prohlídce knihovny jsme si vyprávěli s paní lektorkou, co to vlastně skriptorium vůbec je, jak se dříve musely knížky složitě ručně opisovat a jak z toho mnichy bolely ručičky, zrovna jako nás při diktátech. Úleva přišla až s vynálezem knihtisku. Také nás seznámila s výrobou inkoustů a barev a s prací iluminátorů, kteří ke knížkám kreslili obrázky a ozdobné iniciály. Nejvíce se nám ale líbila dílna, kde jsme si sami mohli vyrobit vlastní barvy. Na chvíli jsme se proměnili ve skutečné alchymisty a iluminátory a z vaječných žloutků, přírodních barev a octu jsme zkoušeli míchat různé odstíny. Také jsme zkoušeli přidávat arabskou gumu, která pomáhá barvy lépe uchovávat. Když byly barvy připravené, zkoušeli jsme si u prastarých písařských stolů husím brkem překreslovat herbář. Znalost rostlin a opisování herbářů bylo důležitou písařskou činností dávných mnichů. Někteří z nás také zkoušeli napodobit staré písmo, které se tomu dnešnímu ovšem podobá jenom velmi málo. S úlevou jsme si říkali, že je strašně fajn, že máme písmo jednoduché a můžeme psát klasickým perem s náplní inkoustu v uzavřené tubičce. Dřívější pisatelé to neměli vůbec jednoduché. Protože bylo krásné počasí, prohlédli jsme si také rozlehlé klášterní zahrady, kde nás nejvíce okouzlil kuželník z 19. století. A my si mysleli, že bowling je vynález naší doby… to určitě. Také nás zaujala klášterní kavárna, kde jsme si mohli nakoupit suvenýry na památku a drobné dárečky pro rodiče, babičky a dědečky nebo sourozence. Protože nám vyhládlo, stavili jsme se na náměstí na chlebíčky a pak už pospíchali na vlak. Na nádraží nás čekali rodiče a my jsme se rozeběhli na jarní prázdniny. Ale už se zase těšíme na další cesty…

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 3. C

Zima je v plném proudu, venku mrzne, až praští, naši sportovci bojují o cenné kovy v daleké Korei . Ale ani my nezahálíme. Nazuli jsme brusle a vyrazili na led. Celý únor, každé pondělí chodíme bruslit do ledové arény. Začínali jsme od prvních krůčků, ale teď už po ledě svištíme jako vítr. Celé bruslařské soustředění jsme zakončili karnevalovou jízdou v maskách, které jsme vyráběli na hodinách výtvarky.

Sportu zdar a bruslení zvlášť…

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 3. C

Back to top