Po jarních prázdninách jsme se zúčastnili exkurze v rámci výuky češtiny a vlastivědy. Společně jsme navštívili broumovský benediktínský klášter, kde jsme se zúčastnili vzdělávacího programu SKRIPTORIUM. Časně ráno jsme se sešli na autobusovém nádraží. Mnozí z nás již ráno nemohli dospat, všichni dorazili včas, dokonce i a paní učitelka a pan učitel. Po dvou hodinové „zážitkové“ jízdě autobusem jsme dorazili do Broumova a vydali se ke klášteru. V klášteře jsme nejprve navštívili knihovnu s velmi starými a vzácnými knížkami. Mají jich tam, že bychom je nepřečetli ani do deváté třídy. Dříve jich tam bylo skoro sedmdesát tisíc a mezi nimi i největší skvost „Ďáblova bible“, kterou bohužel teď můžeme vídat už jenom v muzeu ve Švédsku. Také jsme se mohli podívat na „Turínské plátno“, tedy jednu z jeho mála kopií. Jedná se o látku, do které bylo zabaleno tělo Ježíše po sejmutí z kříže. Po prohlídce knihovny jsme si vyprávěli s paní lektorkou, co to vlastně skriptorium vůbec je, jak se dříve musely knížky složitě ručně opisovat a jak z toho mnichy bolely ručičky, zrovna jako nás při diktátech. Úleva přišla až s vynálezem knihtisku. Také nás seznámila s výrobou inkoustů a barev a s prací iluminátorů, kteří ke knížkám kreslili obrázky a ozdobné iniciály. Nejvíce se nám ale líbila dílna, kde jsme si sami mohli vyrobit vlastní barvy. Na chvíli jsme se proměnili ve skutečné alchymisty a iluminátory a z přírodních barev a arabské gumy jsme zkoušeli míchat různé odstíny. Když byly barvy připravené, zkoušeli jsme si u prastarých písařských stolů husím brkem překreslovat různé obrázky. Někteří z nás také zkoušeli napodobit staré písmo, které se tomu dnešnímu ovšem podobá jenom velmi málo. S úlevou jsme si říkali, že je strašně fajn, že máme písmo jednoduché a můžeme psát klasickým perem s náplní inkoustu v uzavřené tubičce. Dřívější pisatelé to neměli vůbec jednoduché. Protože bylo krásné počasí, prohlédli jsme si také rozlehlé klášterní zahrady, kde nás nejvíce okouzlil kuželník z 19. století. A my si mysleli, že bowling je vynález naší doby … to určitě. Také nás zaujala klášterní kavárna, kde jsme si mohli nakoupit suvenýry na památku a drobné dárečky pro rodiče, babičky a dědečky nebo sourozence. Protože jsme ještě měli čas, vydali jsme se ke dřevěnému kostelíku Panny Marie ke hřbitovu. Tento kostelík je unikátní tím, že je to nejstarší celodřevěný kostel ve střední Evropě. Pak už jsme pospíchali na vlak a těšili se domů. Na nádraží nás už čekali rodiče a my jsme se rozeběhli domů. Ale už se zase těšíme na další cesty.

text a foto: Mgr. Kyselicová Jana, třídní učitelka 4. B a RNDr. Teichman Jiří, garant akce