5.C

První školní týden byl ve znamení dobrodružství na horách na školní chatě Bažina. Poslední prázdninovou neděli jsme všichni vyrazili do Krkonoš vstříc novému školnímu roku, ale také velkému dobrodružství. Po příjezdu a snesení batohů a kufrů k chatě jsme se rozdělili do pokojů, seznámili s pravidly a dobrodružství mohlo začít. Celý kurz se nesl v rytmu indiánských tamtamů a divokého západu. Náčelníci Apačů – Vinnetou růžové brko s přeběhlíkem Snajvikem, Mšoči hříbková a usměvavá Rybana nás postupně přijali za své bratry a sestry slavnostním pasováním. Poté jsme před vigvamem rozdělali táborový oheň a grilovali bizony. No dobře, nebyli to bizoni, ale řízečky a klobásky, ale chutnaly báječně. Vůbec celým kurzem nás provázela nádherná vůně a báječné chutě dobrůtek, které nám připravovala hlavně náčelnice hříbková Mšoči. V bříškách jsme měli jako v pokojíčku. Další dny jsme se věnovali různým aktivitám. Hned v pondělí jsme šli do bazénu v hotelu Horizont, který jsme i s teplou vířivkou měli jenom pro sebe. Nebylo to jenom o dovádění ve vodě. Náčelnice usměvavá Rybana, která plave jako treska ve Stříbrném jezeře, nám ukázala jak se chovat ve vodě a jak případně pomoci topícímu se kamarádovi. Bylo to velmi zajímavé, ale věříme, že tyto dovednosti nikdy nebudeme muset použít. Po vyčachtání a návratu na chatu jsme se věnovali zdravovědě a nacvičovali formou her poskytování první pomoci. V úterý jsme se dověděli nové informace o Krkonoších a formou postřehového závodu ve skupinkách jsme si je upevňovali. Také jsme pracovali s mapou a buzolou. Správný indián se sice obejde bez mapy a buzoly, ale přece jen by se mohly takové znalosti někdy hodit. Nové dovednosti jsme si hned ověřili velkou výpravou. Po skupinkách jsme se vydali v časových rozestupech na předem určený cíl. Byla to velká výzva, ale všichni jsme to zvládli. Když jsme se v pořádku všichni sešli na Pražské boudě a povídali si o cestě, zjistili jsme, že každá skupinka zvolila trochu odlišnou cestu. Při cestě zpátky jsme po lese hledali a sbírali houby a borůvky, ze kterých nám náčelnice pekly výborné buchty k snídani a sváče. Středa byla ve znamení velké výpravy na Sněžku. Počasí nám přálo, obloha byla úplně vymetená a po cestě byly úžasné výhledy. Na Sněžku jsme vyjeli lanovkou a na vrcholku se dověděli od náčelníka spoustu informací o místním reliéfu, útvarech a jak se vše během dlouhé doby formovalo. Vůbec po cestě jsme posbírali mnoho zajímavých informací o kráse, ale i nebezpečí, které na nás na horách číhá. Také jsme mohli obdivovat z vyprávění i na vlastní oči krásné rostliny i živočichy Krkonoš, mezi než patří i endemické druhy a glaciální relikty. Naše cesta vedla přes Slezskou boudu na Luční boudu, která je nejstarší v Krkonoších. Dále přes Luční sedlo a kostelík obětem hor na Výrovku, kde jsme mohli na Luční hoře pozorovat kamenná moře a horní hranici lesa. Náčelník nám také ukázal lavinové svahy. Dále jsme pokračovali k Bufetu na rozcestí a Liščí louku a Lyžařskou boudu a dále na Husovku odkud už byl jenom kousíček na naši Bažinu. Nezdálo se to, ale v nožičkách jsme měli 25 km. Ve čtvrtek jsme stavěli stany. Tato dovednost se nám bude hodit nejen na dalších kurzech pořádaných naší školou, ale také v životě ať už s rodiči na dovolených nebo na táborech. Odpoledne jsme závodili v „uzlování“ a přenášení raněných na nosítkách na bezpečné místo, kde už si pacienta převezmou profesionální záchranáři nebo lékaři. Večer byl ve znamení karnevalu. Všichni jsme se opět přestrojili za indiány a kovboje a rozezvučeli jsme tamtamy.V pátek jsme se věnovali zbraním – nožům, vzduchovkám a sekyrám. Osoba nejpovolanější pro tuto činnost a osvětu, velký bílý otec z Trutnova, nás provedl celým programem, seznámil s pravidly bezpečnosti a uvedl i poutavé příklady z praxe. Všichni jsme si zastříleli na terč a vyzkoušeli vrhat sekerou na cíl. Pravda je, že hod tomahavkem nám moc nešel, ale ve střelbě bychom trumfli i slavného Old Shaterhanda a jeho pověstnou henryovku. Po návratu jsme s velkým bílým otcem z Trutnova a náčelníkem Růžovým brkem připravovali z ulovených buřtů v dopolední přestřelce guláš. Část z nás připravovala dřevo a rozdělala oheň, další loupaly a krájeli cibuli a brambory a jiní zase připravovali buřty. Vůně z kotlíku se linula celým údolím a jistě mnozí turisté v Peci slintali. Odpoledne nás čekal biatlon, při kterém jsme si vyzkoušeli, jak je těžké trefit cíl, když jsme udýchaní po namáhavém běhu. Poslední večer byl ve znamení strachu, odvahy a starého Hermanna ……. Tato kapitola kurzu je natolik děsivá, že ji radši ani nebudeme vyprávět. Jen při těchto několika slovech nám vstávají vlasy hrůzou. ……. Kdo zažil, dobře ví, o čem mluvíme.

Protože nás celým kurzem provázel Velký Mannitou, tak jsme poslední den vyřezávali malé totemy pro štěstí. Odpoledne jsme pobalili věci, uklidili chalupu, zamáčkli slzičky nostalgie a novým třídním pokřikem, který nás bude provázet snad až do deváté třídy, rozloučili s celým kurzem a vydali se na cestu domů. Na autobusovém nádraží už na nás netrpělivě čekali rodiče a my se už těšíme, až jim budeme moci nové zážitky vyprávět.

Pátá CÉ je nejlepší,

indiáni v povětří.

Umíme lézt po skalách,

všude, kde se lozit dá.

Ničeho se nebojíme,

soupeře hladce porazíme!      

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 5. C

Konečně se přehoupl červen do poloviny a my jsme se vydali na dlouho očekávaný školní výlet. Letos jsme vyrazili na tři dny do broumovského kláštera. Ve středu 12. června jsme se všichni ráno sešli na nádraží, kde už nás díky tatínkovi Ondry Svobody očekávala dodávka městské policie, která nám odvážela zavazadla. Jaké jsme měli štěstí, že jsme mohli naskočit do vlaku vybaveni jenom malým batůžkem se sváčou a dobrou náladou a netahat spacáky a loďáky na zádech nebo se s nimi vláčet v ruce. Po příjezdu a ubytování v klášteře na nás dýchla starobylá atmosféra, ale pokoj byl zařízený velmi útulně a moderně. Odpoledne na nás čekal program, kde jsme se podívali na místní krajinu a hlavně zvířátka pomocí skryté kamery a fotopastí. Naskytly se nám tak úchvatné pohledy. Lektorka pro nás také měla připraveno spoustu her, kde jsme se zábavnou formou dozvídali spoustu zajímavých informací. Třeba, že sokol je nejrychlejší živočich a dokáže letět střemhlav rychlostí 398 km/hod. a zrnko velikosti buráku vidí na vzdálenost čtyř kilometrů. Odpoledne jsme se vydali na procházku po Broumově a poznali různá zákoutí. Večer jsme opékali buřtíky a hráli v klášterní zahradě různé hry s míčem a zpívali známé písničky u ohně. Druhý den ráno hned po snídani jsme se vydali autobusem do Křinic a měli jsem naplánovanou cestu do Broumovských stěn. Bohužel tyto plány nám překazil déšť a my jsme se zmoklí vrátili zpátky do kláštera. Naštěstí se počasí vybralo a byl pro nás připravený náhradní program, kde jsme se podívali do kostela Sv. Vojtěcha, zazpívali jsme si na kůru u varhan a zábavnou formou v prostorách kláštera i venku v zahradách poznávali baroko, které je označováno jako perla stavitelství. Večer nás čekal bazén, na který jsme se všichni strašně těšili. Celý areál jsme měli jenom pro sebe a tak jsme do sytosti mohli řádit ve vodě, ve vířivce, skákat ze skokanských bloků, podplavávat chrliče nebo si dávat v dráze závody. Třeba s panem učitelem, který vždycky doplaval poslední. Zkrátka jsme byli jako vodníci a vylezli jsme úplně rozmáchaní. Jelikož nám po bazéně pořádně vyhládlo, vyrazili jsme rovnou do restaurace Baroque, kde jsme už měli připravenou vydatnou večeři. Třetí den nás čekal program připravený našimi kamarády z Masarykovy školy v Olivětíně. Sešli jsme se u dřevěného kostelíku, který je nejstarší svého druhu ve střední Evropě. Paní učitelka Hubková nás poutavou formou pověstí, někdy i strašidelných, seznámila s historií tohoto místa. Poté nám naši kamarádi rozdali zajímavé kvízové knížky a společně jsme se vydali na cestu, kde jsme plnili různé úkoly a luštili kvízy. Komu se povedlo vše vyluštit, čekala na něho na náměstí odměna v podobě turistické magnetky Broumova. Na závěr pro nás kamarádi z olivětínské školy měli připravené překvapení. Místní profesionální hasiči pro nás připravili poutavý program, ukázali nám techniku, vyprávěli příběhy ze své praxe a odpovídali na naše záludné dotazy. Nakonec jsme si mohli vyzkoušet stříkání opravdovou hasičskou hadicí. U toho jsme se pořádně vyblbli a byli úplně mokří, což v parném počasí bylo vítané ochlazení. To už se ale chýlil náš výlet ke konci. Naskládali jsme kufry a spacáky opět do dodávky a vydali se plni dojmů a nových zážitků na nádraží a domů, kde nás již vítali rodiče.  

Zvláštní poděkování patří paní učitelce Suché za vynikající pomoc s přípravou programu, péči o děti a pevné nervy, panu Svobodovi, Bábikovi a Kynclovi za odvoz kufrů a paní učitelce Hubkové s její třídou 3.C Masarykovy ZŠ v Olivětíně za připravený program.

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Jakmile roztály poslední ledy, vykouklo a začalo hřát sluníčko, nevylezly jenom první jarní kytičky, ale také my jsme vystrčili nosy z tělocvičny a začali chodit na tělocvik ven.      

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Jednoho slunečného dne jsme se vydali na okružní pochod po Trutnově. Tento malý výlet měl otestovat naše nožičky před školním výletem. Vyrazili jsme od školy pěší zónou podle Úpy do Horního Starého Města. Na Zelence jsme otestovali místní prolejzačky, horolezeckou mini stěnu a provazového pavouka. Po sváče jsme se vydali lesem k buřtárně U Pěti buků a přes Dvoračky a Českou čtvrť na Jiráskovo náměstí, kde jsme si chtěli dát zmrzlinu a trochu se ochladit. Informace o otvíracích hodinách v nás vyvolala zděšení a paniku. Ale jsme šikovná třída a poradíme si s každým zádrhelem. Proto jsme se vydali ještě na náměstí, kde naštěstí měli otevřeno a my jsem se mohli konečně schladit výtečnou zmrzkou nebo ledovou tříští. Sice nás nožičky po více jak 10 km už bolely, ale všichni jsme obstáli a už se těšíme na školní výlet.

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Jednoho jarního dne jsme se rozhodli, že si na školní zahradě uděláme vlastní záhonek a zasejeme zeleninu. Nejprve jsme si museli záhon vyplet a zrýt. Byla to pořádná lopotivá práce, prali jsme se s rýčem i velkým teplem, ale práce se povedla. Do připravených řádků jsme zaseli ředkvičky a mrkev, vše jsme důkladně zalili a teď už se těšíme na sklizeň a výbornou baštu.   

 

text a foto: RNDr. Teichmann Jiří, třídní učitel 4. C

Back to top